Mužík omlazený ohněm - Pohádka bratří Grimmů

včasech, kdy náš Pán putoval mezi lidmi na zemi, dorazil jednoho večera spolu se svatým Petrem k jednomu kováři, který jim ochotně poskytnul přístřeší. Toho večera do toho domu přišel i ubohý žebrák, celý zkroucený stářím a chorobami, a žádal na kováři almužnu. Tu se nad ním apoštol slitoval a pravil: „Pane a Mistře, co by ti to udělalo, kdybys vyléčil jeho rány? Mohl by si zase sám vydělávat na svůj denní chléb.“ Dobromyslný Pán pravil: „Kováři, půjč mi svoji výheň a přilož uhlí, chci toho staříka omladit.“ Kovář souhlasil a svatý Petr tahal měchy, a když zasršely jiskry a výheň se řádně rozpálila, vzal Pán staříka, strčil ho do výhně, přímo do toho sálajícího žáru, až tento uvnitř hořel jako suché dřevo; a Pán se u toho tichým hlasem modlil. Potom šel k neckám s vodou a mužíka strčil dovnitř, až voda zasyčela, a tak ho bezúhonně ochladil. Pak mu přežehnal a vida! Mužík čile vyskočil a byl hezounký zrovna jako by mu bylo dvacet let. Kovář, který to vše pozorně sledoval, je pozval všechny k večeři. Měl starou, napůl slepou a hrbatou tchýni, která se k omlazenému žebrákovi měla jako za mlada a vyzvídala, zda ho ten oheň nepálil. „Nikdy jsem se necítil lépe než v tom ohni.“ odvětil tento, v tom žáru se mu prý sedělo příjemně jako v ranní chladivé rose. Tahle slova zněla celou noc stařeně v uších.

když Pán i s apoštolem druhý den za kuropění odcházeli na další pouť a dobrému kováři děkovali, pomyslil si tento, že by mohl omladit svoji starou tchýni, vždyť dával dobrý pozor, jak se to dělá a kovářskému řemeslu rozuměl. Zavolal ji a ptal se, zda by nechtěla být zase dívka v rozpuku. Stařena odvětila, že ze srdce ráda, a tak kovář rozpálil výheň a strčil stařenu dovnitř, ale ta se tam kroutila a svíjela a spustila příšerný jekot. „Seď klidně, co řveš a cukáš s sebou? Musím řádně zafoukat do měchů!“ A vzal měchy a zadul, až jí vzplály šaty na těle a ona bez ustání křičela a naříkala, až si pomyslil: „To dílo nejde, jak by mělo jít.“ A tak babu vytáhl ven a hodil do necek s vodou a to už ječela, jako by ji brali nože, až to slyšely nahoře v domě kovářka a její švagrová, seběhly dolů do kovárny a tam našly vyjící a láteřící stařenu v neckách, obličej měla celý svraštělý a zpustošený.

ztoho strašlivého úleku obě ženy, protože pod srdcem nosily dítě, ještě téže noci porodily každá chlapce. Ale ty děti nebyly podobné člověku, byly to opičky a utekly do lesa a od nich pak povstal celý opičí rod.

Facebook

Whatsapp

Messenger Telegram

Učte se jazyky. Dvakrát klepněte na slovo.Učte se jazyky v kontextu s Childstories.org a Deepl.com.

Informace pro vědeckou analýzu