Chudoba a pokora vedou do nebe - Pohádka bratří Grimmů

byl jednou jeden princ, který se jednou celý zamyšlený a smutný procházel v polích. Díval se na krásné a modré nebe a povzdychl si: „Jak krásně musí být tam nahoře!“ Tu uviděl nějakého šedivého starce, který právě přicházel po cestě, a tak ho pozdravil a zeptal se: „Nevíte, dobrý muži, jak se člověk dostane do nebe?“ Stařec odvětil: „Skrze chudobu a pokoru. Obleč si moje roztrhané šaty, sedm let putuj světem a uč se znát jeho bídu; neber si žádné peníze, a když budeš hladovět, popros o kousek chleba milosrdná srdce, pak budeš nebi nejblíže.“ Tak si princ sundal svůj krásný kabát, oblekl si žebrákovy šaty a vyšel do světa a snášel jeho velkou bídu. Nevzal si nic jiného než trochu jídla, nemluvil, jen se modlil k Pánu, aby ho vzal do nebe.

když uběhlo sedm let, vrátil se princ ke královskému zámku, ale nikdo ho nepoznal, a tak sloužícím řekl: „Jděte a řekněte mým rodičům, že jsem se vrátil.“ Ale sloužící mu nevěřili, smáli se a nechali ho tam stát. Tak princ pravil: „Jděte za mými bratry, ať vyjdou ven, že bych je rád zase viděl.“ To sluhové také neučinili, až se nakonec jeden slitoval a zašel za královskými bratry, aby jim to vyřídil, ale ony mu neuvěřili a nepřišli. Tak napsal princ dopis své matce a vypsal jí v něm svojí bídu, ale ani ona ho nepoznala. Ale přece jen se slitovala a vykázala mu místečko pod schody, kam mu každý den po dvou sluzích posílala jídlo.

jeden z těch sluhů byl však člověk zlý a nectný a řekl si: „K čemu je takovému žebrákovi dobré jídlo?“ A to jídlo si nechával pro sebe nebo ho dával psům a princi nosil jen skrojky chleba a vodu; ale ten druhý sluha byl poctivý a nosil princi, co mu náleželo. Bylo toho málo, ale přece z toho dlouhý čas princ nějak vyžil, byl nadmíru trpělivý, i když den ode dne slábnul. Když na něj přišla jednoho dne nemoc a on cítil brzký konec, tu požádal o svatost. Toho dne začaly znenadání uprostřed mše vyzvánět všechny zvony ve městě a okolí, a když pak kněz spěchal k tomu ubožákovi pod schody, aby ho zaopatřil, byl tento již mrtev.

ubohý princ tam ležel, v jedné ruce držel růži a v druhé lilii a vedle něj ležel rukopis, ve kterém byl sepsán jeho život. Když pak prince pohřbili, vyrostl na jedné straně jeho hrobu růžový a na druhé straně liliový keř.

Facebook

Whatsapp

Messenger Telegram

Učte se jazyky. Dvakrát klepněte na slovo.Učte se jazyky v kontextu s Childstories.org a Deepl.com.

Informace pro vědeckou analýzu