Čertův ukoptěný bratr - Pohádka bratří Grimmů

byl jednou jeden voják, kterého právě propustili ze služby, a tak neměl z čeho žít a poradit si též nijak neuměl. Jednou šel lesem a potkal nějakého mužíka, bylo vám to čertisko, a ten pravil: „Copak, vojáčku, copak ti schází? Vypadáš nějak zasmušile.“ Voják odvětil: „Ale, hlad mám a peníze žádné!“ Tu čert řekl: „No, Honzo, jestli mi chceš sloužit a staneš se mým pacholkem, budeš mít všeho dostatek. Ale musíš mi sloužit sedm let, teprve pak budeš zase volný. A ještě něco ti pravím, nesmíš se mýt, česat, obírat, stříhat si nehty ani vlasy, ba ani oči si protírat nesmíš!“ Voják pravil: „Chutě do toho! Stejně mi jiné pomoci není!“ a šel s čertiskem, které ho vedlo přímo do pekla.

vpekle Honzovi řekli, co má dělat. Měl pod kotli, ve kterých prý byly naloženy pekelné pečínky, prohrabávat oheň, peklo udržovat v čistotě, vynášet smetí a všeobecně dohlížet na pořádek, ale měl se vyvarovat toho, že by se jen jednou jedinkrát podíval do některého z těch pekelnických kotlů, pak by se mu zle vedlo. Voják souhlasil: „Dobře, dobře, to vše hravě obstarám.“ Pak čert odešel za svými záležitostmi a Honza se jal plnit službu. Oheň zaopatřil, vymetl smetí přede dveře, vše, jak měl přikázáno. Když se čert vrátil a viděl, že je vše hotovo, a vypadal vám spokojeně a zase šel. Voják měl dlouho chvíli, a tak se rozhlížel po pekle, všude kolem tu visely nad velikánským ohněm kotle a v nich to vařilo a škvířilo se a prskalo, až mu to nedalo. Měl sice na paměti čertovské varování a napomínání, ale kdo by odolal, z jednoho kotle prostě tu poklici sundal dolů a nakoukl dovnitř. A koho nevidí! Seděl tam bývalý poddůstojník. „Ale to je mi ptáček!“ řekl Honza: „Dříve jsi míval v síti ty mě, teď mám já tebe!“ a rychle víko zaklopil a pořádně prohrábnul oheň, aby se zčerstva rozhořel. Potom šel k druhému kotli, poodstrčil poklici a nakouknul dovnitř. A vida! Seděl tam bývalý praporčík „Vida, dalšího ptáčka jsem načapal! Dříve jsi míval v síti ty mě a teď mám já tebe!“ hodil poklici zpět a přinesl pořádný špalek dřeva, aby se oheň akurátně rozhořel a tomu v kotli bylo pěkně horko. A když se podíval, kdo sedí ve třetím kotli, i tu máš čerte kropáč! Seděl tam jeden generál. „A to je mi zlatý ptáček! Dříve jsi míval v síti ty mě a teď mám já tebe!“ a přinesl si ten největší měch, aby pekelný oheň pořádně rozdmýchal a tomu generálovi pěkně zatopil.

při tomhle bohulibém starání uběhlo Honzovi sedm služebnických let dříve, než by člověk okem mrknul, jemu samému se zdálo, že to nemohlo být déle než půl roku. Po tu dobu se nemyl a nečesal, neobíral a nestříhal, a dokonce si ani víčka neprotíral. Když se tedy čas naplnil, přišel k němu čert a pravil: „No, Honzo, copak jsi celý ten čas dělal?“ „Inu, oheň pod kotli prohraboval a smetí před dveře vymetal.“ „Ale taky jsi do kotlů nakoukl, viď? Máš štěstí, že jsi jim ještě přitopil, jinak by s tebou byla veta! Nyní tvůj čas vypršel, chceš jít zase domů?“ „Ano.“ odvětil Honza: „Rád bych věděl, jak se daří doma tátovi.“ I řekl mu čert: „Svoji odměnu sis vysloužil, jdi a naplň si vrchovatě ranec smetím a vezmi si ho domů. Musíš však jít tak, jak jsi, nemytý a nečesaný, s dlouhými vlasy na hlavě i na bradě, s neostříhanými nehty a zakalenýma očima, a když se tě někdo bude ptát, odkud přicházíš, tak řekneš, že z pekla, a když se tě pak budou ptát, kdo jsi, řekneš, že jsi čertův ukoptěný bratr a také král.“

voják na to neřekl nic a udělal, co mu čert řekl, ale se svou odměnou nebyl příliš spokojen. Brzy byl zase v lese, hodil ranec ze zad dolů a chtěl smetí vysypat, ale sotva ho otevřel, uviděl, že místo smetí v něm má ryzí zlato. „To bych si byl nepomyslil.“ řekl si spokojeně a šel do města. Před šenkem stál hostinský, a když k němu Honza přicházel, velmi se polekal, protože chasník vypadal opravdu hrůzostrašně. Zavolal na něj: „Odkud přicházíš?“ „Z pekla.“ „A kdo jsi?“ „Jsem čertův ukoptěný bratr a taky král.“ Hostinský jej nechtěl pustit dovnitř, ale když mu ukázal zlato, sám mu běžel otevřít dveře. Honza vešel do světnice a dobře se vám poměl, najedl se a napil, ale neumyl se ani neučesal, jak mu čert poručil, a uložil se tak, jak byl, ke spánku. Hostinský ten ranec plný zlata nespustil z očí a neměl klidu, dokud se v noci nepřiplížil a ranec Honzovi neukradl.

když Honza druhého dne vstal a chtěl hostinskému zaplatit a putovat dále, tu byl jeho ranec v tahu. Ale těžkou hlavu si nedělal, bez viny do neštěstí přeci upadnout nemůže, obrátil se zpátky do pekla a tam čertovi žaloval a žádal pomoc. Čert mu řekl: „Posaď se, já tě umyji, učešu, oberu, nehty a vlasy ti ostříhám a oči vytřu.“ a když byl hotov, podal Honzovi zase ranec plný smetí a řekl: „Jdi a řekni tomu hostinskému, aby ti tvoje zlato vrátil, jinak přijdu já a odvedu si ho, aby zaujal tvoje místo u ohně.“ Honza šel tedy zpátky na boží svět a řekl hostinskému: „Ty jsi ukradl moje zlato, dej mi ho zpět, jinak přijdeš do pekla na moje místo a budeš se muset dívat na ty hrůzy, které jsem viděl já.“ Tu mu hostinský dal všechno ukradené zlato a ještě mu k tomu přidal ze svého a prosil ho, aby o tom pomlčel. Honza byl rázem bohatý muž. Došel domů ke svému otci, koupil si obyčejnou plátěnou halenu, toulal se světem a hrál, neboť se i tomu naučil u čerta v pekle.

vté zemi byl starý král, před kterým Honza jednoho dne hrál a ten vám měl z jeho hudby takové potěšení, že Honzovi na místě zaslíbil svou nejstarší dceru. Ale když princezna slyšela, že si má vzít obyčejného chasníka v plátěné haleně, řekla: „Než toto, to raději skočím do nejhlubší vody.“ Nakonec dal král Honzovi nejmladší dcerku, protože ta svého otce tak milovala, že se sňatkem souhlasila.

atak dostal Honza, čertův ukoptěný bratr, královskou dceru, a když starý král zemřel, stal se králem on.

Facebook

Whatsapp

Messenger Telegram

Učte se jazyky. Dvakrát klepněte na slovo.Učte se jazyky v kontextu s Childstories.org a Deepl.com.

Informace pro vědeckou analýzu