Dietmarova lžipohádka - Pohádka bratří Grimmů

teď vám něco povím o zemi Kdovíkde, kde jsem byl kdovíkdy. V té zemi po nebi létají jako střely pečení kohoutci, bříška mívají obrácená k nebi, zatímco biskupové jim berou směr k peklu.

mlýnské kameny i kovadliny tam voraři plavívají po vodě jako dřevo, ropuchy tam pojídají ledovou tříšť; jedna měla takový hlad, že spolkla dokonce i radlici.

jednou jsem tam potkal tři chlapy, kteří chytali na poli zajíce. Kráčeli mezi hroudami na chůdách a odráželi se berlemi; jeden z nich byl hluchý, druhý byl slepý, ten třetí byl němý a ptáte se, jaký byl ten čtvrtý? Nu ten byl přeci chromý.

ajak toho zajíce chytili? Inu chytře, jen poslouchejte. Slepý uviděl zajíce, jak si peláší přes pole, němý zakřičel na chromého, kterýžto ani malou chvíli nelenil a zajíce popadnul za krk. A hluchý? No ten nedělal nic, protože celý ten čas hrál na dudy.

okus dál jsem potkal lodníky, co chtěli plout po zemi, a tak napjali plachty, do kterých se opřel vítr a oni uháněli přes širošírá pole, až dopluli na jednu vysokou převysokou horu, kde se pak bídně utopili.

je to podivuhodná země Kdovíkde, rakové jsou tam tak rychlí, že si troufnou i na zajíce; krávy tak čiperné, že žijí na střechách domů, a mouchy tam mají velké jako kozy. Tak, tak.

nu, teď by měl někdo otevřít okno, aby mohly ty moje lži vyletět ven.

Facebook

Whatsapp

Messenger Telegram

Učte se jazyky. Dvakrát klepněte na slovo.Učte se jazyky v kontextu s Childstories.org a Deepl.com.

Informace pro vědeckou analýzu