Tři pírka - Pohádka bratří Grimmů

byl jednou jeden král a ten měl tři syny. Ti dva starší to byli chytří a rozumní hoši, ale ten třetí moc rozumu nepobral, moc toho ani nenamluvil, a tak mu říkali Honza Hlupec. Když král zeslábnul a cítil svůj konec, byl bezradný, protože nevěděl, kterému ze svých synů má odkázat říši. Nakonec si je nechal zavolat a pravil: „Vyjeďte do světa a ten, který z vás mi přinese drahocennější koberec, bude po mé smrti králem.“ A aby mezi nimi nenastala žádná váda, šel s nimi před zámek, fouknul do tří pírek, které měl v ruce a pravil: „Kam ta pírka poletí, tím směrem půjdete.“ Jedno pírko letělo na východ, druhé na západ, ale to třetí letělo sice rovně, ale za chvíli spadlo na zem. Tak šel nejstarší bratr vlevo, prostřední vpravo a smáli se Honzovi, který zůstal bezradně stát u toho třetího pírka, co spadlo opodál.

honza Hlupec si smutně sednul na zem. Tu si všimnul, že pírko leží u padacích dveří, a tak nelenil a zvedl je. Pod nimi našel schody, po kterých sestoupil dolů a přišel k dalším dveřím, na které zaklepal a na rozpustilé pozvání vešel dál. Jednomu by vypadly oči úžasem! V houfu malých ropušek tam seděla velká a tlustá ropucha, která se ho ptala na jeho přání. Honza si povzdychnul, že přání by měl, musí svému otci přinést ten nejjemnější a nejdrahocennější koberec, co kdo kdy viděl. Tu ropucha přivolala jednu ropušku a poručila jí přinést velkou truhlici. A když ropuška s nákladem přihopsala, ropuší královna truhlici otevřela a vytáhla z ní ten nejjemnější koberec na světě. Honza jí poděkoval a šel na zámek, kde už čekali bratři, kteří ho měli za takového hlupce, který nic nepřinese, takže si nedali žádnou námahu a přinesli otci první koberec, který kde popadli.

Obrázek: Otto Ubbelohde

Jenomže Honza Hlupec přinesl koberec, nad kterým se jednomu tajil dech, až se král velmi podivil a pravil: „ Má-li to být po právu, pak říše náleží tomu nejmladšímu.“ A bylo to!

tohle ovšem bratři nepřekousli; nedopřáli otci dnem i nocí klidu a hučeli do něj, že je zcela nemožné, aby se Honza Hlupec, který ničemu ani za mák nerozumí, stal králem; a tak otce uprosili, aby připravil jinou zkoušku. Nakonec král pravil: „Říši zdědí ten, který mi přinese nejkrásnější prsten.“ A šel s nimi před zámek a historie s pírky se opakovala, Honzovo zase zůstalo ležet opodál, což bylo bratrům k posměchu a výsměchu. Jenomže Honza Hlupec nelenil a spěchal dolů k ropuší královně a řekl jí, že tentokrát musí přinést ten nejkrásnější prsten na světě. Tak nechala opět přinést truhlici a vytáhla z ní prsten tak překrásný, že by jeden nevěřil, že ho stvořila lidská ruka. Honza s ním spěchal na zámek, kde už zase čekali bratři, kteří se s hledáním nepřetrhli, koupili první lepší prsten u zlatníka ve městě a mysleli, že svou věc mají jistou. Ale král, když uviděl Honzův prsten, bez dlouhého rozmyšlení řekl: „Tobě náleží říše.“ A bylo to!

to zase nebylo bratrům vhod, a tak dlouho dotírali, dokud jim král neuložil třetí úkol; mají mu přivést tu nejkrásnější nevěstu na světě.

Potřetí vyšel starý král před zámek, aby peříčka rozfoukal do všech stran, ale třetí zase spadlo opodál. Honza Hlupec šel dolů k ropuší královně a pravil jí, že nyní potřebuje krásnou dívku. Tohle přání bylo ale velmi jednoduché, královna vydlabala žlutou dýní a zapřáhla do ní šest bílých myšek. Když se jí Honza zeptal, co si s tím počne, tak mu pravila, aby do toho kočárku posadil některou z ropušek. Honza tedy nazdařbůh hmátnul do houfu ropušek a jednu posadil do dýňového kočárku. Sotva ropuška dosedla, proměnila se v krásnou dívku, dýně v kočár a ty myšky v koně. Tu ji Honza radostně políbil, pobídnul koně a jeli ke králi. Jeho bratři už čekali, ale ani tentokrát se v nejmenším nenamáhali, popadli první dvě hezké selské selky a ty králi přivedli. Když si král všechny dívky prohlédl, řekl: „Tobě, můj nemladší, patří po mé smrti královská koruna.“ A bylo to!

ale ti dva bratři unavovali uši starého krále ustavičnými stížnostmi a převelikým křikem, jak může být ten hlupák králem? A oba si přáli, aby v sále zavěsili kruh, kterým dívky musejí proskočit; počítali s tím, že jejich selské dívky jsou silné a ta krasotinka slaboučká, při skoku si zláme vaz a bude vyřízeno. Král tedy svolil. Nejprve skákaly selské dcerky, ale protože byly krapítek nemotorné, při skoku si polámaly údy. Nakonec skočila ropuší princeznička tak lehce jako jelínek a všechny námitky rázem ustaly.

tak se stal Honza Hlupec králem a vládnul moudře a spravedlivě až do konce svých dnů.

Facebook

Whatsapp

Messenger Telegram

Učte se jazyky. Dvakrát klepněte na slovo.Učte se jazyky v kontextu s Childstories.org a Deepl.com.

Informace pro vědeckou analýzu