Kmotřička Smrt - Pohádka bratří Grimmů

byl jednou jeden chudi?ký muž a ten m?l dvanáct d?tí, a tak musel dnem i nocí pracovat, aby je v?bec uživil. Když p?išlo na sv?t t?inácté dít?, p?išla na n?j úzkost, a tak se vydal silnicí, aby prvního, kterého potká, požádal o kmotrovství. A ten první, kterého muž potkal, nebyl nikdo jiný než náš milovaný Pán, který v?d?l, co má ten chudák na srdci a pravil: „Dobrý muži, je mi t? líto, vezmu tvé dít? ke k?tu a postarám se o n?j, aby bylo na tomto sv?t? š?astné.“ Muž se podivil a zeptal se: „A kdopak ty jsi?“ „Já jsem B?h.“ „Tak tebe si za kmotra nep?eji,“ odv?til muž: „ty dáváš bohatým, zatímco chudáky necháváš hladov?t.“ Tak pravil a od Pána se odvrátil; nev?d?l, jak moud?e bohatství i chudobu B?h rozd?luje.

muž šel dál a tu k n?mu p?išel ?ábel, který se ho ptal: „Co hledáš? Vezmi za kmotra mne, dám tvému dít?ti hojnost zlata a všechny radosti sv?ta k tomu.“ Muž se zeptal: „A kdopak ty jsi?“ „Já jsem ?ábel.“ „Tak tebe za kmotra nechci,“ odv?til muž: „ty lidi zavádíš a balamutíš a podvádíš.“

muž šel dál a tu silnicí krá?ela kostlivá Smrt a ?ekla: „Vezmi si za kmotru mne.“ Muž se zeptal: „A kdopak ty jsi?“ „Já jsem ta, která vše srovná. ?íkají mi Smrt!“ Tu muž odv?til: „Ano, ty jsi ta pravá, ty bereš chudé i bohaté bez rozdílu, ty budeš kmot?i?ka mého dít?te.“ Smrt odv?tila: „U?iním tvé dít? bohatým a v?hlasným, nebo? kdo m? má za p?ítele, tomu nic nechybí.“ Muž ?ekl: „P?íští ned?li jsou k?tiny, p?ij? v?as.“ A Smrt se opravdu zjevila, jak si p?ál a stala se ?ádnou kmotrou jeho chlapce.

ab?žel ?as, jak bývá jeho zvykem, neúprosn? a bez ustání.

když p?išel chlapec do let, jednoho dne p?išla kmotra a poru?ila mu jít s ní. Zavedla ho do lesa, kde mu ukázala n?jakou bylinu, která tam rostla, a ?ekla: „Nyní dostaneš sv?j dárek, kmot?en?e. Ud?lám z tebe v?hlasného léka?e. Když t? zavolají k nemocnému, pokaždé se ti zjevím. Budu-li stát v hlavách nemocného, tak m?žeš sm?le ?íci, že ho op?t uzdravíš, pak mu dej tuto bylinu, aby jí sn?dl. Ale budu-li stát v nohách nemocného, tak je m?j, musíš ?íci, že tady je všechna pomoc marná. Ale st?ez se, abys tu bylinu proti mé v?li použil, to by se ti potom špatn? vedlo.“ Jak ?ekla, tak ud?lala a netrvalo to dlouho a hoch se stal tím nejvyhlášen?jším léka?em na sv?t?. Sta?ilo mu na nemocného jen pohlédnout a už v?d?l, jak na tom je, zda bude op?t zdráv nebo musí zem?ít. P?icházeli lidé z dálky i z blízka, aby ho odvedli k nemocným a za lé?ení mu dávali tolik zlata, že z n?j byl brzy bohá?.

jednoho dne onemocn?l sám král. Zavolali léka?e, aby ?ekl, zda je možné uzdravení. Ale když p?išel, stála u jeho nohou Smrt; pro krále už na sv?t? žádná bylina nerostla. „Nemohl bys p?eci jen jednou smrt obelstít?“ pomyslil si léka?: „Vždy? z toho nic zlého vzejít nem?že, jsi její kmot?enec, protentokrát p?iv?e oko, jen do toho!

Obrázek: Kmot?i?ka Smrt

“ Tak popadnul nemocného a položil ho obrácen? a Smrt mu stála v hlavách. Potom dal králi lé?ivou bylinu a ten se vzpamatoval a byl op?t úpln? zdráv. Ale Smrt léka?i pohrozila prstem a ?ekla: „Ty jsi mne obelhal! Tentokrát ti prominu, protože jsi m?j kmot?enec, ale pokusíš-li se o to ješt? jednou, p?jde ti o krk, já sama t? odvedu z tohoto sv?ta.“

brzy nato upadla do t?žké nemoci králova dcera. Byla jeho jediné dít?, a tak na?íkal dnem i nocí, až mu z toho o?i osleply a nechal vyhlásit, že ten, kdo ji zachrání p?ed smrtí, stane se jejím mužem a zd?dí tr?n. Když p?išel k posteli nemocné princezny zázra?ný léka?, uvid?l Smrt, jak stojí v jejích nohách. M?l sice na pam?ti kmot?i??ino varování, ale zaslepila ho princeznina veliká krása a vidina št?stí být jejím manželem, a tak nevid?l, jak po n?m Smrt hodila hn?vivým pohledem a zahrozila mu kostlivou p?stí. Zvedl nemocnou princeznu a položil ji tak, že hlava ležela tam, kde prve m?la nohy. Potom jí podal bylinu a ona se op?t probrala k životu.

smrt, zlostí bez sebe, že byla už podruhé obelhána o své vlastnictví, p?ipochodovala k léka?i a ?ekla: „Te? je s tebou konec! P?išla ?ada na tebe!“ Popadla léka?e ledovou rukou tak pevn?, že se nemohl bránit, a vedla ho do podsv?tí. Tam vid?l ho?et tisíce a tisíce svící v nedozírných ?adách, n?které velké, jiné polovi?ní, jiné úpln? malé. Každý okamžik jich n?kolik zhasnulo a na jejich míst? se rozho?ely jiné, takže ty plamínky se objevovaly neustále znova a znova. „Vidíš,“ ?ekla Smrt: „to jsou sv?týlka života všech lidí. Ty velké pat?í d?tem, ty polovi?ní rodi??m v nejlepších letech a ty malinké d?d?m a bábám. Ale i d?ti ?i mladí lidé mívají ?asto malá sv?týlka.“ „Ukaž mi moje.“ ?ekl léka? a myslel, že musí být ješt? dost velké. Smrt ukázala na jedno malé sv?týlko, které hrozilo každou chvíli zhasnout, a ?ekla: „Podívej, to je ono!“ „Ach, milá kmot?i?ko,“ zvolal vyd?šený léka?: „zapal mi nové, ud?lej to pro mne, abych se mohl stát králem a manželem krásné princezny.“ „To nemohu,“ odv?tila Smrt: „nejd?ív musí jedno zhasnout, než se zapálí nové.“ „Tak to staré posa? na nové, aby za?alo ho?et, až tohle bude u konce.“

smrt se stav?la, jako by jeho p?ání p?ece jen cht?la vyplnit, ale protože ho cht?la také jen obelstít, tak se natáhla tak nešikovn?, že se sv?týlko skácelo a zhasnulo. Léka? v tu chvíli klesnul k zemi a byl v rukou Smrti.

Facebook

Whatsapp

Messenger Telegram

Učte se jazyky. Dvakrát klepněte na slovo.Učte se jazyky v kontextu s Childstories.org a Deepl.com.

Informace pro vědeckou analýzu