Stéblo trávy, uhlíčko a fazole - Pohádka bratří Grimmů

vjedné vsi žila byla chudá stařenka, která si jednoho dne nasbírala fazole a chtěla si je uvařit k jídlu. Rozdělala v kamnech oheň; aby rychleji hořel, přidala i hrst slámy. Když sypala fazole do hrnce, jedna jí nepozorovaně spadla na podlahu rovnou vedle stébla slámy, které tam již leželo. Brzy nato tam dopadlo i žhavé uhlíčko z kamen. Tu se jalo stéblo slámy řečnit: „Milí přátelé, kdepak jste se tu vzali?“ Uhlíčko odvětilo: „Já jsem se štěstím vyskočilo z ohně; kdybych to nedokázalo, byla by to moje smrt, neboť bych shořelo na popel.“ Fazole pravila: „Já jsem také sotva vyvázla se zdravou kůži; kdyby mne stařena přidala do hrnce, uvařila by ze mne bez slitování kaši jako z ostatních.“ „Však mně také nebyl určen lepší osud,“ řeklo stéblo slámy: „všechny moje bratříčky nechala stařena shořet v ohni, šedesát nás najednou popadla a připravila o život. Jen šťastnou náhodou jsem jí propadlo mezi prsty.“ „Co si nyní ale počneme?“ zeptalo se uhlíčko. „Já myslím,“ odvětila fazole: „že když jsme tak šťastně vyvázli, můžeme spolu držet jako dobří přátelé. Abychom se tu nedočkali nového neštěstí, vydáme se na vandr do cizích zemí.“ Tento návrh se těm dvěma zalíbil, a tak se vydali na cestu.

za nějakou chvíli přišli k potůčku, ale nebyl tam žádný můstek ani brod, takže nevěděli, jak přejdou na druhou stranu. Tu stéblo našlo dobré řešení a řeklo: „Já se položím přes potok a vy po mě přejdete jako po mostě.“ Tak se položilo z jednoho břehu na druhý a uhlíčko, které bylo od přírody horkokrevné, statečně cupitalo po tom novém mostě. Když se dostalo doprostřed a slyšelo pod sebou hukot vody, dostalo však strach, zůstalo stát a dále se neodvážilo. Stéblo na tom místě ovšem začalo hořet, rozlomilo se na dva kusy a spadlo do potoka. Uhlíčko sklouzlo, a když dopadlo do vody, zasyčelo a vypustilo duši. Fazole, která opatrně zůstala na břehu, se začala smát, a protože nemohla přestat, smála se tak, až z toho smíchu pukla.

ale tou dobou tudy šel naštěstí krejčík, který měl slitovné srdce, vytáhnul jehlu a nit a fazoli zase sešil. Fazole mu nastotisíckrát děkovala, ale protože měl krejčík jen černou nit, mají od toho času všechny fazole na těle černý šev.

Facebook

Whatsapp

Messenger Telegram

Učte se jazyky. Dvakrát klepněte na slovo.Učte se jazyky v kontextu s Childstories.org a Deepl.com.

Informace pro vědeckou analýzu