Jak se jeden vydal do světa - Pohádka bratří Grimmů

byla jednou jedna chudičká žena, co měla synka, kterému byla doma dlouhá chvíle, a tak by se rád vydal do světa. Ale matičce se to nezdálo a řekla: „Jak bys mohl do světa? Vždyť nemáme žádné peníze na cestu.“ Ale synek měl pohotově odpověď: „Však já si, matičko, už nějak pomohu. Když na to přijde, každému řeknu: Kde nic není, ani čertisko nebere!“ A bylo to!

tak vesele putoval světem a k připomnění, jak si stojí, si pro sebe neustále opakoval: „Kde nic není, ani čertisko nebere.“ Tu přišel ke skupině rybářů, které po křesťansku pozdravil a pak, jak byl uvyklý, zabručel: „Kde nic není, ani čertisko nebere.“ „Co to říkáš, chlape? Že nebere?“ A když rybáři vyndali sítě, neměli v nich opravdu ani rybí kostičku. No ti vám synkovi nandali nepočítaných, a když s tím byli u konce, zeptali se ho: „Tak co? Bral si dost!?“ „Ano, ano,“ volal a ptal se: „Ale co jsem měl vlastně říct?“ „Měl jsi nám popřát: Dej vám svatý Hubert bohatý úlovek!“

tohle kázání si synek zapsal za uši a šel dál. Vandroval celý den, a aby nezapomněl, co mu radili, neustále si pro sebe opakoval: „Dej vám svatý Hubert bohatý úlovek!“, když tu přišel k šibenici. Zrovna tu pacholci věšeli nějakého ubohého hříšníka, tak je po křesťansku pozdravil a pak z něj vylétlo: „Dej vám svatý Hubert bohatý úlovek!“ „Co to říkáš, chlape? Bohatý úlovek?“ pustili se do něj sukovicemi: „Copak bys rád svět zaneřádil hříšníky? Copak jich už takto není dost?“ a opět mu naložili nepočítaných. „Tak co? Ulovil jsi jich dost!?“ „Ano, ano,“ volal a ptal se: „Ale co jsem měl vlastně říct?“ „Měl jsi říct: Bože, spas tu hříšnou duši!“

tak šel synek dál, a protože se mu výprask už zajídal, poctivě si opakoval: „Bože, spas tu hříšnou duši!“ Tu přišel k jámě, u které stál pohodný a zrovna mordoval starého vola. Synek ho po křesťansku pozdravil a pak dodal: „Bože, spas tu hříšnou duši!“ „Co to říkáš, chlape? Kdo to kdy viděl, aby mělo hovado duši?“zařval pohodný a dal mu ránu bičem mezi uši. „Copak jsem měl říct?“ ptal se plačící hoch. „Měl jsi říct: Bodejť bys už pošlo, hovado nečisté!“

tak šel dál a cestou si předříkával: „Bodejť bys už pošlo, hovado nečisté!“, když tu jel kolem panský kočár a jak se mu po křesťansku poklonil, nezapomněl vydat, co se naučil: „Bodejť bys už pošlo, hovado nečisté!“ A bylo to setsakramentské pozdravení, protože kočár se v tu ránu převrhnul, a tak nebylo k divení, že se kočí na synka vrhnul s bičem a nandal mu jich tolik, že se sotva doplazil domů k matce. A chuť cestovat? Ta už ho navěky přešla.

Facebook

Whatsapp

Messenger Telegram

Učte se jazyky. Dvakrát klepněte na slovo.Učte se jazyky v kontextu s Childstories.org a Deepl.com.

Informace pro vědeckou analýzu