Zpívající kosti - Pohádka bratří Grimmů

byl jednou jeden král, kterému jeho zemi sužovala divoká svině. Rolníkům rozrývala pole, sedlákům zabíjela dobytek a lidi, kteří jí nešli z cesty, párala tesáky. A tak jednoho dne nechal rozhlásit, že ten, kdo zemi od toho soužení osvobodí, dostane obrovskou odměnu. Ale to zvíře bylo tak velké a tak silné, že se do toho hlubokého černého lesa, kde přebývalo, nikdo ani neodvážil. Nakonec král k té odměně přidal svoji jedinou dceru.

vté zemi žili dva bratři, synové chudého muže, kteří se u krále ohlásili, že ten odvážný čin vykonají. Ten starší byl lstivý a chytrý a udělal to jen z pýchy, ten mladší byl nevinný a prostinký, ten to činil z dobroty srdce. Král jim řekl: „Svini najdete, ať se vydáte v lese na jakoukoliv stranu.“ Tak se vydal ten starší bratr k západu a ten mladší k východu. Když ten mladší chvíli šel, potkal mužíčka, který nesl v ruce černé kopí a pravil: „Tohle kopí ti dám, protože tvoje srdce je nevinné a dobré, můžeš jím zabít tu divokou svini a ona ti neublíží.“ Hoch mužíčkovi poděkoval, kopí vzal na záda a beze strachu se vydal dál. Zanedlouho uviděl, jak se na něj řítí svině, neváhal, obrátil jí kopí v ústrety a svině, úplně slepá vzteky, na ně bez zaváhání naběhla a ono jí proklálo srdce. Jinoch si mrtvou svini hodil na záda, aby ji odnesl králi.

když vyšel na druhé straně lesa, stal tam hostinec, ve kterém se lidé veselili při tanci a víně a jeho starší bratr už tam byl, protože si pomyslil, že mu svině neuteče, že se na to nejdřív posílí. Tu však uviděl vycházet z lesa mladšího bratra, obtěžkaného břemenem, a posedla ho závist a zloba. Zavolal na něj: „Pojď dál, bratříčku, trochu si odpočiň a občerstvi se pohárem vína.“ Mladší bratr, kterému nepřišlo na mysl nic zlého, vešel dovnitř a vyprávěl bratru o mužíkovi, který mu daroval zázračné kopí, a tím pak tu divokou svini zahubil. Starší bratr se bral k večeru také zpět na zámek, a tak putovali společně. Když ale ve tmě přišli k jednomu mostku přes potok, nechal starší jít napřed toho mladšího, a když byli uprostřed, srazil ho mocným úderem dolů, až ho dočista zabil. Pohřbil ho pod mostem, pak si hodil svini na záda a zanesl ji králi s tím, že ji sám zabil. A díky tomu dostal královskou princeznu za ženu. A o tom mladším pravil: „Toho jistě ta divoká svině roztrhala.“

aběžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání. Zlé skutky zůstávají utajeny lidem, ale Bohu nezůstane utajeno nic, každý zlý skutek jednoho dne vyplave na světlo Boží.

po mnoha letech jeden pastýř hnal přes onen potok své stádo a uviděl dole v písku ležet sněhobílou kůstku. Protože si pomyslel, že by z ní byl dobrý náustek, sestoupil dolů, kůstku si vzal a vyřezal si z ní náustek pro svoji pastýřskou píšťalu. Ale když do ní poprvé fouknul, začala k jeho velkému překvapeni sama od sebe zpívat: „Ach bratříčku, spíš tu v neposvěceném hrobě, korunu a krásnou dívku vzal bratr tobě.“ „Ta je kouzelná!“ řekl si pastýř: „Sáma od sebe zpívá, tu musím přinést panu králi.“ Když přišel ke králi, začala píšťala zase sama od sebe zpívat a král té písni porozuměl. Nechal kopat v zemi pod mostem a opravdu našli kostru zabitého mladšího bratra a vynesli ji na Boží světlo. Toho zlořečeného bratra, který se ze svého zlého činu dále nemohl vylhávat, zašili do pytle a zaživa utopili. Kosti zabitého hocha přenesli na jedno krásné místo na hřbitově a uložili k věčnému klidu.

Facebook

Whatsapp

Messenger Telegram

Sdílet

Přečtěte si 5minutovou pohádku

Podvržené dítě

Veš a blecha

Učte se jazyky. Dvakrát klepněte na slovo.Učte se jazyky v kontextu s Childstories.org a Deepl.com.

Informace pro vědeckou analýzu