Podivuhodný muzikant - Pohádka bratří Grimmů

byl jednou jeden podivuhodný muzikant, který šel samotinký lesem a přemýšlel o tom a onom, a když ho už nic nenapadlo, řekl si: „Ta cesta lesem mi utíká tak pomalu, přivolám si nějakého společníka.“ Vzal housle a zahrál na ně veselý kousek, až to znělo mezi stromy do dáli. Netrvalo to dlouho a z křoví vylezl vlk. „Podívejme, přišel vlk! Po tom jsem zrovna netoužil!“ řekl si muzikant. Ale vlk přišel až k němu a řekl: „Ach, milý muzikante, jak jsi krásně hrál! Já se to chci taky naučit!“ „To se naučíš lehce.“ odvětil muzikant: „Jen musíš dělat všechno, co ti řeknu.

“ „Muzikante,“ sliboval vlk: „budu tě poslouchat jako žáček svého mistra ve škole.“ Muzikant mu poručil, aby šel s ním, a když ušli kus cesty, přišli ke starému dubu, který byl dutý a vprostřed rozeklaný. „Podívej se.“ řekl muzikant: „chceš-li se naučit hrát na housle, tak polož přední tlapy do téhle štěrbiny“. Vlk poslechnul, ale muzikant popadl rychle kámen a zatloukl ho do štěrbiny jako klín a vlkovy tlapy tam pevně uvízly a on tam zůstal bezmocně ležet. „Teď čekej, dokud se nevrátím!“ řekl muzikant a šel dál svou cestou.

za nějakou chvíli si zase pravil: „Ta cesta lesem mi utíká tak pomalu, přivolám si nějakého společníka.“ Vzal housličky a zahrál na ně. Netrvalo to dlouho a mezi stromy se objevila liška. „Podívejme, přišla liška! Po té jsem zrovna netoužil!“ řekl si muzikant. Liška přišla až k němu a řekla: „Ach, milý muzikante, jak jsi krásně hrál! Já se to chci taky naučit!“ „To se naučíš lehce.“ odvětil muzikant: „Jen musíš dělat všechno, co ti řeknu.“ „Muzikante,“ slibovala liška: „já tě budu poslouchat jako žáček svého mistra ve škole.“ „Následuj mne.“ řekl jí muzikant, a když ušli kousek cesty, přišli na úzkou pěšinku, kde na každé straně stál lískový keř. Tu muzikant popadl lísku vpravo, sehnul ji k zemi a přišlápnul nohou, a na levé straně učinil totéž a řekl lišce: „Dobrá, lištičko, když se chceš učit, podej mi svoji levou přední tlapu.“ Liška poslechla a muzikant ji tu tlapu přivázal ke levému kmeni. „Lištičko, teď tu pravou.“ řekl a přivázal ji k lísce na druhé straně. Když bylo dokonáno a uzly pevně utažené, odstoupil a kmeny stromků se vymrštily zpět do výšky a liška se bezmocně mrskala mezi nimi. „Teď čekej, dokud se nevrátím!“ řekl muzikant a šel dál svou cestou.

za nějakou chvíli si zase pravil: „Ta cesta lesem mi utíká tak pomalu, přivolám si nějakého společníka.

“ Vzal housličky a zahrál na ně. Netrvalo to dlouho a přiskákal zajíc. „Podívejme, přišel zajíc! Po tom jsem zrovna také netoužil!“ řekl si muzikant. Zajíc přihopkal až k němu a řekl: „Ach, milý muzikante, jak jsi krásně hrál! Já se to chci taky naučit!“ „To se naučíš lehce.“ odvětil muzikant: „Jen musíš dělat všechno, co ti řeknu.“ „Muzikante,“ sliboval zajíc: „já tě budu poslouchat jako žáček svého mistra ve škole.“ Šli společně kus cesty, až přišli na jednu paseku v lese, kde stála osika. Muzikant uvázal zajíčkovi kolem krku dlouhý motouz a druhý konec přivázal na strom. „Teď, milý zajíčku, skákej kolem toho stromu dvacetkrát dokola.“ A zajíček poslechnul, když dvacetkrát oběhnul kolem, tak se ten motouz dvacetkrát omotal kolem stromu a zajíček byl uvězněn. Mohl tahat a škubat, jak chtěl, motouz se mu jen víc utahoval kolem krku. „Teď čekej, dokud se nevrátím!“ řekl muzikant a šel dál svou cestou.

uvězněný vlk sebou mezitím zuřivě škubal a tahal, až zaražený kámen vyviklal, uvolnil si tlapy a ze skuliny je vytáhnul. Vztekle pospíchal za muzikantem, aby ho na místě roztrhal. Když ho viděla liška, jak běží kolem, jala se naříkat a volat se všech sil: „Bratříčku vlku, pojď mi na pomoc, jeden muzikant mě napálil!“ Vlk ohnul lísky zase dolů, rozkousnul pouta a lišku vysvobodil a pak oba pospíchali za muzikantem, aby se mu pomstili. Cestou našli uvázaného zajíčka, kterého rovněž osvobodili a pak společně běželi vykonat svoji pomstu.

mezitím si zahrál muzikant ještě jednu veselou písničku a ta krásná hudba se donesla k uším jednoho chudého dřevorubce, který musel, chtíc nechtíc, zanechat práce, vzít sekeru a jít tím směrem. „Konečně přišel pořádný společník!“ řekl si muzikant: „Já jsem hledal člověka, ne žádnou divou zvěř.“ A jal se hrát tak krásně a líbezně, že dřevorubec zůstal v úžasu stát a do jeho srdce vstoupila velká radost. A když tak stáli a kochali se hudbou, přišli vlk, liška a zajíc, aby dělali pořádky. Jenomže dřevorubec poznal, že mají za lubem něco zlého, vytáhnul svoji nabroušenou sekeru, postavil se před muzikanta a řekl: „Kdo mu něco chce, bude mít napřed co do činění se mnou!“ Tu dostala zvířata strach a utekla zpět do lesa.

muzikant zahrál dřevorubci ještě jeden krásný kousek, aby mu poděkoval a pak táhnul dál.

Facebook

Whatsapp

Messenger Telegram

Učte se jazyky. Dvakrát klepněte na slovo.Učte se jazyky v kontextu s Childstories.org a Deepl.com.

Informace pro vědeckou analýzu