Honza se žení - Pohádka bratří Grimmů

byl jednou jeden mladý sedlák, který se jmenoval Honza, a tomu chtěl jeho bratranec opatřit bohatou nevěstu. Posadil Honzu k roztopené peci, do ruky mu dal hrneček mléka s kusem bílého chleba a do dlaně vtisknul novotou zářící krejcar. Honza tam měl sedět, pevně držet krejcar, do mléka nadrobit chléb a čekat, dokud se nevrátí.

bratranec si zatím natáhnul pár starých flekatých kalhot a vydal se do vedlejší vesnice k jednomu bohatému sedlákovi, aby se ho zeptal, zda by nedal svoji dceru jeho bratranci, že to je bystrý a rozumný muž.

sedlák byl vyhlášený lakomec, takže první, co ho zajímalo, bylo, zda má ženich nějaký majetek: „Má-li ženich, kmotře, hodně nadrobíno?“ Dohazovač s úsměvem pravil: „Inu, pantáto, co vám mám říkat, sedí si pěkně v teplíčku, v rukách se mu to blyští a nadrobíno má víc, než já fleků tady na kalhotách! Jestli mi nevěříte, pojďte se mnou a uvidíte!“ Ale lakomec byl taky pěkný lenoch, trmácet do druhé vsi se mu nechtělo, ale také si nechtěl nechat ujít dobrou příležitost, a tak se svatbou souhlasil.

při svatební veselici si chtěla mladá selka prohlédnout polnosti. Tak to si Honza podle bratrancova naučení napřed sundal svůj nedělní oblek a se slovy, že si ho nechce zašpinit, si oblékl starou flekatou halenu a vydali se na pole.

nu, a když tak chodili poli a lukami, Honza ukazoval na menší či větší flek na své haleně a říkal: „Tenhle flek je taky můj, jen se podívej!“ Ale nevěsta nehleděla na halenu, koukala se na rozlehlá pole a pastviny a zářila štěstím.

inu, já jsem na té svatbě taky byl, sníh na hlavě se mi na slunci roztopil, svatební oblek z pavučiny roztrhaly mi trny modré kopretiny, pak padnul na mě kámen a se skleněnými střevíci byl amen!

Facebook

Whatsapp

Messenger Telegram

Učte se jazyky. Dvakrát klepněte na slovo.Učte se jazyky v kontextu s Childstories.org a Deepl.com.

Informace pro vědeckou analýzu